Závěrečný „prožitek smrti“ byla jedna z nejlepších věcí, které jsem zažila. Během něho se mi prolínaly prožitky sexuálního aktu, porodu a smrti a cítila jsem jejich vzájemné propojení. Poprvé jsem smyslově pochopila, co znamená, že smrt je součástí života. Cítila jsem, že se připravuji na svůj další porod. Že se učím ho prozpívat, stejně jako se můžu prozpívat vlastní smrtí. I když to celé beru jako přibližnou light verzi toho, co mě možná na konci může skutečně potkat, jsem za to moc vděčná. Připadá mi to jako takové „evropské minimum“ – něco, co je důležité vědět a prožít si v souvislosti se smrtí v kultuře, která tuto součást života tabuizovala, prodchnula strachem a odmítnutím a vytlačila za zdi nemocnic. Myslím, že zde velmi málo umírajících a jejich příbuzných dostává adekvátní podporu v tomto zlomovém okamžiku a po něm, a z tohoto pohledu vidím celý víkend věnovaný smrti jako moc důležitý , neboť budu dříve či později konfrontována se smrtí svých blízkých i svojí vlastní. Dva dny po našem „umíracím“ víkendu jsem zjistila, že čekám miminko.

Bára Křížová

Celý víkend byl pro mě magickým zážitkem plný kouzel a tolik vytouženou odpovědí na mé strachy... nerozplynuly se úplně, ale dýchá se mi teď mnohem lépe a vždycky, když mě zastihne "panika", tak si vzpomenu na ten věčný květ života ze zářivých hvězd, který jsem tu noc, co jsem zemřela a znovu se narodila, viděla a dotkla se ho. Bylo to velkolepé.

Petra Řeháková

Po rituálu smrti cítím nesmírnou úlevu spojenou se smířením, s vyjasněním mnoha věcí, o kterých jsem současně ani nevěděla. Po skončení jsem měla neskutečný pocit všudypřítomné maximální lásky ve smyslu božské všezahrnující lásky. Pomalu to vyprchávalo a zbyl po tom hezký reálný pocit, který chci aby mi zůstal navždy, nebo se vylepšoval. Souvisí to s rolí pozorovatele, do které se stále častěji dostávám a to je teda bomba. Hodně mě to zklidnilo a smířilo. Rituál pro mě přišel v pravou chvíli a měl maximální dopad. Děkuji všem zúčastněným, kteří mi tuto velkou práci umožnili vykonat.

Marcela